Jeremiáš 1,4 Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: 5 „Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.“ 6 Nato jsem odpověděl: „Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec.“ 7 Ale Hospodin mi řekl: „Neříkej: Jsem chlapec. Všude, kam tě pošlu, půjdeš, a všechno, co ti přikážu, řekneš. 8 Neboj se jich, já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův.“ 9 Hospodin vztáhl svou ruku a dotkl se mých úst. Pak mi Hospodin řekl: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova."

Občas, když se zeptáte lidí ve sboru, jakou službu pokládají za tu nejdůležitější, dozvíte se různé názory. Pro mnohé je to chvála a uctívání. Říkají: “Bůh nás stvořil jako uctívače, a proto je nejdůležitější Boha uctívat.”

Jistě se shodneme na tom, že chvála a uctívání je velice důležitou službou. Jsem přesvědčen, že mnohé lidské životy byly proměněny během uctívání. Mnohá povolání se stala uprostřed uctívání. Uctívání je velmi důležitou službou v církvi. Jiní lidé ale řeknou: “Je to kázání slova. To je ta nejdůležitější priorita v církvi.” Samozřejmě, že kázání slova je nesmírně důležitá služba v církvi, bez které by ani církev nemohla existovat. Vždyť Bůh si vyvolil jedny za apoštoly, jiné za proroky, ještě jiné za evangelisty, pastýře a učitele. Všimněte si, že všechny tyto dary jsou dary slova. Ano Bůh to tak zařídil, že slyšíme slovo Boží na našich shromážděních a bez této věci si ani církev nedokážeme představit. I většina darů Ducha, jak o nich čteme v první epištole ke Korintským, jsou dary slova, proroctví, jazyky, výklad jazyků, slovo poznání, slovo moudrosti atd. Ano, kázání je důležité. Zase jiní řeknou, že nejdůležitější v církvi je služba humanitární pomoci trpícím. Ano, byla to církev, která přinesla do tohoto světa vědomí toho, čemu říkáme soucit nad trpícími. Samozřejmě ji nechci příliš vychvalovat, ale byla to církev, která přišla na pomoc hynoucím v tomto světě různorodým způsobem, školy, nemocnice, krmení hladových, starání se o vdovy a sirotky atd. Přes všechny problémy, omyly a někdy i zlé věci, kterých se církev dopustila a dopouští, musíme konstatovat, že je to ta nejúžasnější instituce, která kdykoliv na této planetě existovala. Je jisté, že pomoc lidem v potřebě je nesmírně důležitá služba. Zase jiní řeknou, že tou nejdůležitější službou je služba evangelizace a misie. Vždyť Ježíš řekl: „Jděte do celého světa a vyhlaste evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.” Kdo by mohl zpochybňovat toto tolik důležité poslání, které je dáno celé církvi. Vždyť dobře víme, že nikdo nepřichází k Otci jinak než skrze Ježíše. (Jan 14.6) Víme, jak nesmírně důležitý úkol je nést dobrou zprávu těm, kteří hynou. Vždyť jen vědomí věčného zatracení těch, kteří nepřijali milost, by nás měla burcovat v každé minutě našeho života.

Chtěl bych však dnes nasměrovat vaši pozornost na ještě jinou velmi důležitou službu. Možná to některé lidi překvapí, ale je to služba dětem. Mnozí lidé při této větě kývají hlavami na souhlas a ihned se nám všem výrazně připomene příběh o dětech, kterým učedníci bránili přijít k Ježíši. Mnohým z nás zarezonuje v mysli slovo Ježíšovo, že jejich andělé neustále hledí na Boží tvář. (Mt 18,10) Je skutečně pravda to, že tuto službu pokládáme za jednu z nejdůležitějších? Služba dětem. V některých zemích, a bývalo to i v zemi naší, ačkoliv sestrám bylo zakázáno vyučovat ve shromáždění, v nedělní škole jim to umožněno bylo. Muži se pak věnovali důležitějším a vznešenějším službám, jako např. kázání slova, evangelizaci atd. Nechci tím říct, že by muži neměli kázat slovo a evangelizovat, chci jen ukázat, jak někdy můžeme chápat službu dětem, a jakou prioritu jí někdy dáváme. Tvrdíme sice, že služba dětem je velice důležitá, protože Ježíš ukázal, jak velice mu na dětech záleží, ale svým postojem tuto věc popíráme a chováme se spíše jako učedníci, kteří jim bránili k Ježíši přijít. Osobně věřím tomu, že pokud jsou kolem našeho shromáždění děti a my jim nevytvoříme podmínky k tomu, aby se mohly setkávat s evangeliem, ve skutečnosti jim bráníme k Ježíši přijít, stejně jak to činili učedníci. Někdy, když se zamýšlíme nad touto službou, jsme frustrováni tím, že nevidíme okamžité výsledky, někdy se nám zdá, že děti nereagují tak, jak by měly, jindy zase, že příliš mnoho investujeme a zdá se, jak by to bylo zbytečné. Děti příliš nedokážou projevit vděčnost, někdy se nám zdá, že nejsou schopny pochopit Boží principy, které se jim snažíme předat. Někdy se nám zdá, že je jejich křesťanství plýtké. Zdá se, že s takovou samozřejmostí přijímají odpuštění a milost, že nám to připadá nereálné, nepravdivé a nepravděpodobné. Chci tě povzbudit, bratře a sestro. Bůh se může dotýkat dětí nevídaným způsobem. Písmo nám ukazuje několik velmi silných svědectví o tom, kdy malé děti prožily věci, o kterých se nám ani nezdá. Například Jeremiáš. Měl tak mocné setkání s Pánem. Představ si, že musel být tak malý, že si ani nebyl vědom nějakého hříchu, proto nepotřeboval očištění, jak tomu bylo například u Ezechiele. Bůh se dotknul jeho úst a poslal jej proti celému Izraeli. Nebo pomysli třeba na Samuele. Ačkoliv přesně nevíme, kolik let mu bylo, když k němu Pán začal hovořit, je jisté, že to byl ještě malý chlapec. Bůh si jej mocně používal už od úplného dětství. Nebo malá dívka v domě Námana Syrského. Měla neotřesitelnou víru v Boha, který může jejího Pána zbavit malomocenství, ačkoliv o něčem podobném nikdy nebylo slýcháno. Má smysl pracovat s dětmi, věnovat jim svůj čas. Povzbuzovat je, vyučovat Písmu a Božím principům. Věřím tomu, že nemalou měrou to byli učitelé nedělních škol a jiných služeb s dětmi, kteří jim pomohli učinit důležitá rozhodnutí následovat Krista. Pamatuji si příběh, který jsem slyšel o jednom učiteli nedělní školy, který měl ve své třídě dlouhou dobu jen jednu dívku. Mnohokrát se ptal Pána, zda má tuto třídu zrušit a věnovat se něčemu “důležitějšímu,” ale Pán jej vždy ujistil o tom, že je to přesně to, co má dělat. Z této malé dívky se stala veliká evangelistka, která získala tisíce lidí pro Ježíše Krista. Ano, naše práce v Pánu není marná. Neboj se zvěstovat dětem evangelium a vyučovat je Božím principům. Mnohokrát podceňujeme děti a myslíme si, že tomu nemohou rozumět. Jsem přesvědčen, že pokud může osmiletý chlapec spáchat sebevraždu, může také osmileté dítě přijmout Krista. Bůh miluje děti a chce, abychom je i my milovali.

váš bratr Jarek Bílý