Ráno jsem četl: „Noe chodil s Bohem…, Henoch chodil s Bohem a nebylo ho, neboť ho Bůh vzal.“ Vzpomněl jsem si na příběh, který mi jednou někdo vyprávěl.

Přišla jedna rodina z nedělního shromáždění a táta se zeptal syna: „O čem jste se učili na nedělní besídce?“ „O Henochovi, jak chodil s Bohem“ - odpověděl. Tátu to hned zaujalo a zeptal se: „A jak Henoch chodil s Bohem?“ Syn odpověděl: „Normálně, vždycky se ho zeptal: Bože, jdeme se dneska projít?“

No a tak si chodili na procházky, až jednoho dne se zapovídali a zašli nějak moc daleko, a tak Bůh říká Henochovi: „dneska než se vracet, tak to máš lepší jít se mnou.“ A Henoch souhlasil. Od té doby nemusí nikam chodit a můžou si stále povídat.Řekl jsem si: kde já najdu hodinu na procházku? Dnes už je jiná doba – dnes se nechodí, dnes se jezdí. A hned mě napadlo se zeptat: „Pane, co kdybychom se dneska spolu projeli?“ „Dnes musím totiž celý den jezdit a Ty bys mohl jezdit se mnou.“ - No dobře.

Když jsem pak později startoval a vyjížděl, napadlo mne, jestli bych neměl vedle sebe na sedadle uvolnit místo. A tak jsem ho hned uvolnil - snad jen pro ten pocit.

Vyrazil jsem a vyřizoval si svoje věci, až tu najednou jsem se ve Frýdlantu zasekl. Jeden zákazník mne totiž nečekaně a neplánovaně zdržel. Potřeboval vysvětlit nějaké technické věci, s kterými si nevěděl rady. Nemohl jsem ho v tom nechat, a tak jsem mu s tím pomohl, vysvětlil, jenže čas neúprosně utíkal. Takhle jsem si to neplánoval. S tím jsem nepočítal, říkal jsem si. Když jsem sedl do auta, s hrůzou jsem zjistil, že už je 9:07 a uvědomil si, že o půl desáté mám naplánovanou schůzku v Hlučíně u zákazníka, který už také plašil. Říkal jsem si: „Než já se z té díry vymotám a navíc mám na to jen dvacet minut.“ No nic. Vymotal jsem se na tu dvouproudovku a samozřejmě musel na to šlápnout. Takže jsem to rozjel. Když jsem překročil povolenou rychlost, hned mě napadlo: „Zatím se měj, vystupuji…“

Tu jsem si vzpomněl na příběh, který nám jednou vyprávěl br. Motyka.

Jeli dva bratří z pastorálky. O dost mladší bratr řídil a pořád mluvil: „Haleluja, Bůh je s námi.“ Když pak překročili 200km/h a ten mladší zase zopakoval ‚Haleluja Bůh je s námi‘, tak mu ten starší řekl: „Ježíš, ten už vystoupil dávno, ale teď vystoupil i ďábel.“

Tak jsem si říkal: „Pane, já ale chci, abys tady seděl, vždyť víš, že to nestihnu.“ Napadlo mě: „Neměj obavu, to nestihneš ani tak.“ Takže jsem byl nucen jet v rychlostní toleranci. Když jsem pak dorazil na místo, jen asi o čtvrt hodiny později, musel jsem na toho zákazníka ještě asi tří minuty čekat. Z toho vyplývají tři ponaučení: